|
Diskuse k lékaři
|
|
Dobrý den,
chtěl bych se s Vámi podělit o pocitech z návštěvy. Vážím si diagnostiky pana doktora Vojtěcha Macha a myslím si, že patří mezi odborníky na Parkinsonovu chorobu, syndrom a jiné druhy třesu. Myslím si, že by se od něj mohlo mnoho neurologů učit v diagnostice těchto třesů, což by prospělo mnoha pacientům. Je to můj pocit i má sedmiletá zkušennost s šesti neurology. Příjemně mě překvapilo rozhodování o způsobu léčby a podrobné vysvětlení nemoci. Pan doktor řeší problémy přímo a neobchází sladkými slovy kolem dokola. Na konkretní otázky jsme dostali konkrétní odpověď. Za sedm roků zpět se nám toto u neurologů nestalo, ale zažili jsem rivalitu mezi nimi, nikoliv pokoru. Přeji panu doktorovi ještě mnoho správných diagnostik ve svém oboru a ostatním neurologům přeji ať odhodí ze svého života ješitnost, zapřemýšlí nad přísahou, kterou skládali a stráví aspoň jeden den s panem doktorem Machem při určování problematiky třesu.
Od: Miroslav Rada
|
|
|
|
Dobrý den,
ráda bych také Vás seznámila se svou velmi negativní zkušeností.
Dne 7.10. v 16,15 byla má dcera Klára Melková (nar. 1995) dovezena na centrální příjem fakultní nemocnice Lochotín s tím, že ten den zkolabovala a tato slabost na ni přicházela znovu s velkými dýchacími obtížemi a dále popsala, že se jí hodně točí hlava a necítí nohy. Odevzdali jsme kartičku pojišťovny a byli informováni, že se má posadit a počkat. Po 30 minutách čekání (v téměř prázdné čekárně), kdy kolem procházel nemocniční personál a kdy jsem se u sester informovala, jestli by se mohl někdo podívat na dceru, že jí není dobře, se dcera sesunula na zem. (Kdyby jí nebylo opravdu špatně, našla by si jiný a zábavnější program, než čas trávit v nemocnici a zdržovat doktory). Poté byla tedy naložena na lůžko a odvezena od ordinace, kde se o ni „staral“ MUDr. Vojtěch Mach slovy: „nebuď hysterická, to není nic nenormálního. Nemůžeš dýchat? Tak nedýchej. Nic ti není.“ A do telefonu hovoří v tom smyslu, že už měl být půl hodiny doma. Ve zprávě jsem se dočetla, že pacient nespolupracuje – otázky žádné nebyly. Ač nejsem doktor, měla jsem představu o tom, že lékaři by se měli alespoň snažit pacienty nějakým způsobem uklidnit a jednat s nimi jako s lidskými bytostmi (se sobě rovnými). Pokusit se vysvětlit pacientovi i ostatním, kteří jsou nejspíše vystrašeni, co se děje. Opět nic. Pana „doktora“ jsme neviděli. Poté jsme měli počkat na pana primáře, který měl dceru ještě zkontrolovat a konečně nám říci co a proč se děje. Přišel MUDr. Jiří Fiedler, PhD., který se nám pokusil v klidu vysvětlit něco o problému, a kterému děkuji za lidské jednání. Je mi ale záhadou, proč na ambulanci „slouží“ lékař, který o pacienty nemá zájem a spíš řeší, kdy bude mít „padla“?
Toto je moje zkušenost s pohotovostí ve Fakultní nemocnici a dále si budu moc přát, aby se mi neudělalo špatně zrovna ve chvíli, kdy pohotovost slouží takovýto „specialista“.
S pozdravem
Martina Melková
Od: Martina Melková
|
|
Příspěvky zde v diskusi představují soukromé názory diskutujících návštěvníků webu
Vložení nového komentáře do diskuse.
Děkujeme všem návštěvníkům webu, kteří přispějí do diskuse hodnotnými příspěvky.
|