|
Diskuse k lékaři
|
|
Každý, kdo má doma zvířecího kamaráda prožívá velmi těžké chvíle, když se s ním jednou musí kvůli jeho nemoci a stáří rozloučit. Před třemi nedělemi (3.5.2016) se to bohužel stalo i nám. Nebylo pro nás vůbec jednoduché rozhodnout se, kdy našemu pejskovi Denymu ulevíme v jeho trápení a zajedeme s ním na veterinu pro milosrdnou uspávací injekci. Bohužel to byl moc nešťastný „odchod“, protože jsme se s maminkou rozhodly nevozit těžce nemocného pejska do Prahy, ale vybraly jsme si veterinární ordinaci MVDr.Chrousta v Brandýse nad Labem.
Celé ubrečené jsme přinesly Denyho do prázdné čekárny a doufaly jsme, že se pan doktor pokusí nám i pejskovi tuto těžkou chvilku alespoň trošku zmírnit ujištěním, že se o pejska postará tak, aby ho nic nebolelo. Pan doktor Chroust se ale bohužel zachoval tak necitlivě, že jsem z toho dodnes velice špatná. Nejen, že Denyho nepohladil ani neprohlédl, ale dokonce se na něj od počítače ani neotočil !!! Kdybych mu v tu chvíli vyměnila pejska za kočičku, zřejmě by si toho ani nevšiml. Jeho jedinou starostí bylo jestli jsme nebo nejsme jeho stálí zákazníci. Když se ukázalo, že to není naše první návštěva, pak doktor nás sice neodmítl (i když se tak od začátku tvářil), ale místo jakékoli útěchy popadl injekční stříkačku a snažil se ji (aniž pejska napůl zabaleného do deky vůbec prohlédl) bodnout Denymu do svalu. Když pejsek začal naříkat, ještě nám naprosto necitlivě začal vysvětlovat, že injekce je pro pejska velmi nepříjemná a bolestivá. To už jsme s maminkou nevydržely a raději jsme počkaly venku.
Když jsem se pak do ordinace vrátila, zažila jsem další šok. Místo aby mi pan doktor pejska alespoň milosrdně zabalil do naší připravené deky a ušetřil mne tak pohledu na mrtvé tělíčko, nechal ho volně ležet a na můj dotaz zda mi pejska zabalí do nějaké krabičky, abych si ho mohla odnést, mi sdělil, že na něj nic nemá. Kdybych tam nebyla autem a neměla vlastní dečku, musela by bývala maminka nést mrtvé nezabalené tělíčko přes celé město a jet s ním takto autobusem. Když jsem se pozastavila nad tím, jak je něco takového ve 21.století možné, doktor mi ani neodpověděl a mrtvé tělíčko mi ani nepomohl podat do náručí. Jeho jedinou starostí bylo zinkasovat za tento svůj „zákrok“ 530 Kč a že by prý byl rád, kdybych měla těch třicet korunek drobných…
Vím, že veterinář nemůže plakat nad každým nemocným pejskem nebo kočičkou, kteří mu projdou rukama, ale na druhou stranu si myslím, že by měl mít aspoň kousek citu nebo alespoň pochopení a soucitu nejen ke zvířecím pacientům, ale i k jejich páníčkům
Mám zkušenost s několika veterinárními ordinacemi a nikde se ještě takto hrubě nechovali. Všude dbali na to, aby byl páníček při každém zákroku, aby na pejska mluvil a hladil ho, protože mu to vždy pomáhá. Když se jednalo o uspání pejska například před operací, vždy se aplikovala injekce velice šetrně a bezbolestně (byla jsem u toho) a pejsek po ní okamžitě a bez jakéhokoli trápení usnul. Nechápu proto, proč stejný postup nepoužívá také MVDr.Chroust.
Dnes už se nedivím, proč byla čekárna jeho ordinace prázdná. Po této naší otřesné zkušenosti ji rozhodně už nenavštívím ani ji nebudu doporučovat svým známým.
V.Stříbrská
Od: Věra Stříbrská
|
|
Příspěvky zde v diskusi představují soukromé názory diskutujících návštěvníků webu
Vložení nového komentáře do diskuse.
Děkujeme všem návštěvníkům webu, kteří přispějí do diskuse hodnotnými příspěvky.
|